Světlo na konci tunelu - Od Reiko

25. června 2008 v 20:55 | hin-chan
Soutžní povídka od Reiko!!

,,Hele sensei, jaktože nemáte babu?!"zeptá se mě Maya.Na tuhle otázku odpovídat nehci.Jen pomyšlení na to mě bolí.,,No tak proč?"naléhá stále hnědovlasá dívka.,,Musím ji nějak odbýt!"pomyslím si.Kolem mě se shlukne ještě zbytek týmu.Hiaki,syn Naruta a Hinaty a Kia,dcera Sakury.Všichni zaujatě čekají co ze mě vypadne.,,To je na dlouho!"řeknu potichu a snažím se změnit téma.,,Neji-sensei!"prosí Hiaki s psíma očima.Teď už jim neodolám.Možná to tak bude lepší.Za ty roky jsem se ještě nikomu nesvěřil.Vzpomínky co mě tíží věky.Ale jak začít?Jak popsat svůj život do té osudné chvíle?To bude asi těžší.Zamyslím se,hledám slova.Ještě se třikrát nadechnu než seberu odvahu.Podívám se do dálky a začnu.
,,Když jsem byl ve vašem věku,taky jsem měl svůj tým,svýho senseie.Měl jsem celkem poklidný dětství až na pár výkyvů a tohle byl jeden z nich.Jedna s mnoha misí co jsme měli na starost mi změnila život.Spíše mi ho změnila jedna dívka jmenovala se TenTen.A vlastně i jeden kluk-Rock Lee.Ale to už moc předbíhám.....
Měli jsme rozdělaný tábor východně od Konohy.Byl jsem hrozně rád,že jsem aspoň na chvíli vypadl z vesnice.Stejně tam slýchám pořád něco o vedlejší rodině.Jak kdybych mohl za to komu jsem se narodil.To je pořád Hinata sem,Hinátka tam a já neexistuju.Myslím,že kdybych zmizel tak si toho nikdo nevšimne.Jediní moji kamarádi byli z mého týmu.Rock Lee mě sice chtěl pořád porážet,ale já mu to neměl za zlé.Byli jsme si docela podobní.Já a můj rodokmen a on nemohl používat ninjutsu ani genjutsu a přesto se stal ninjou.Vypracoval se tak,že měl ovládal tak dokonale taijutsu,že s tím dohnal i své slabé stránky.On se svým osudem mohl něco udělat pilným tréninkem já ne.Nešlo to.Když už jsem nemohl být z hlavní rodiny tak jsem chtěl být nejlepší Hyuuga v dějinách.Tím bych všem dokázal,že nejsem tak nepotřebný jak si myslí.Důležitý jsem byl jen pro jedinou osobu-TenTen.Dokázali jsme spolu kecat hodiny.většinou jsme drbali našeho šiblého senseie nebo trénink.občas se řeč stočila na Konohu a hlavně na prsatou Hokage.Na této misi jsme spolu drželi i noční hlídky,byli jsme nerozluční přátelé.Teda aspoň jsem si to myslel.Jednou ráno když jsem se probudil zjístil jsem že mě něco tlačí na žebrech.Byla to TenTen.Opatrně jsem ji ze sebe sundal a vyšel ven.Ze začátku jsem nad tím nějak neuvažoval,ale pak mi to začalo vrtat hlavou.Věděl jsem o tom že to nic neznamenalo,protože si beztak myslela že jsem plyšový méďa nebo něco podobného.Taky jsem si ale uvědomoval,že se mi to líbilo.Dost líbilo.Nikdy jsem se o holky netzajímal,ale od tohoto dne jsem ji začal brát jinak.ne jako nejlepší kamarádku ale jako něco víc.Nechtěl jsem si to připustit ale bylo to tak.Další dny byly podobné.Gai-sensei trénoval s Leem a já byl s TenTen.Naše mise byla lehká.Dojít do sousední vesnice a dovést do Listové jednoho vězně.Už nám chyběl jen jeden den než dorazíme do cíle.Zase jsme rozdělalai stany a ulehli.
Nemůžu usnout.Jsem nervozní z toho jak je TenTen blízko.Až se mi tají dech.Ležela ke mě zády,takže mi nic nebránilo abych se na ní zaujatě díval.Najednou se otočí a svýma hnědýma očima se vpije do mých.Úplně stuhnu,nevím co mám dělat.Asi je to dost trapné.,,Ahoj!"zašeptá opatrně.,,Ahoj,jaktože nespíš?"zeptám se.,,Jak můžu spát když Lee se senseiem tak příšerně chrápou!"zasměje se TeTen a ukáže na ty dva.Tlustoobočnatcovi stekla slina po tváři a já se musel začít řezat.TenTen mi zakryla pusu a vytáhla mě ze stanu.,,Ještě je vzbudíš!"sprdla mě.,,No jo no!"pousmál jsem se a sedl si k ohni.Díval jsem se do plamínků.Hnědovlasá dívka si sedla vedle mě.,,Dneska je pěkně!"řekla s pohledem na oblohu.Doopravdy bylo úplně jasno.,,Dívej,Polárka!"řekl jsem a ukázal na nejzářivější hvězdu.,,Ty se v tom vyznáš?"zaptala se zaujatě.,,Docela jo,třeba tohle je Orion!"V tu chvíli se TenTen nedívala na hvězdy ale na mě.pomalinku se začala přibližovat.Věděl jsem co příjde ale bál jsem se že něco udělám nějak špatně.Její hebké rty se spojily s mými a já zažil něco úžasného.Opakovali jsme to asi tak stokrát,než se začlo rozednívat.Asi všest ze spacáků vylezli i Gai s Leem.,,Dobrý ráno sensei,co budeme dělat?"zeptal se hned aktivně Tlustoobočnatec.,,Musíme dojít do vesnice,tam budeme mít chvilku volno a pak se zase vrátíme do Konohy!"řekne jeho větší kopie.,,Nej,TenTen pojďte!"řekne Lee a drapne mě za ruku.Jediné co mě na něm doopravdy vytáčí je ta jeho"Síla mládí",on je tak radioaktivní(hyperaktivní),až to bolí.S Gaiovým neustálým popoháněním jsme dorazili do vesnice za necelé dvě hodiny.,,jděte se někam projít,máte na to hodinu!"řekl Gai a pustil stopky.S TenTen jsme si šli dát něco na jídlo do místní restaurace.Já jsem měl hrozný hlad,tak jsem si vzal dvojtou porci Kung-paa a ona si dala ramen.Kecali jsme o všem možném ale oba jsme mysleli jen na to co se včera stalo.I TenTen se na mě dívala jinak.V očích šlo poznat že už mě nebere jako parťáka.Byl jsem hrozně šťastný.Když jsme vyšli z restaurace,už jsme se drželi za ruce.Promenádovali jsem se po městě a všem jsme ukazovali jak moc jsme zamilovaní.Pomalým tempem jsme se přesunuli na místo ve kterém jsme se před hodinou rozdělili.Rock lee už počítal poslední vteřiny,myslel si že příjdem pozdě.Když říkal číslo padesát devět,zaťukal jsem mu na záda.Leknutím nadskočil a úsměv který před tím měl mu spadl protože jsme přišli včas.,,Tak teď půjdem na úřad Kage!"řekl Gai.Hned vedle něj se vetřel Lee.Byl jsem dost rád,aspoň jsme si s TenTen v zadu mohli dělat co jsme chtěli.Vyšlapali jsem asi stopadesát schodů a konečně vešli so kanceláře.Než se Kage vykecal tak jsem skoro vystál ďůlek.Celou dobu jsme si s TenTen zamilovaně koukali do očí a modlili se ať už ten starej páprda zmlkne.Po hodinách planého kecání nám konečně představil člověka kterého máme na starost.Je to malý zlodějíček a jmenuje se Shiroki Yuuka.,,je původem z Konohy,takže tam musí být i souzen!"poučil mě Lee s xichtem profesora fyziky,který ti popisuje nějaký"úchvatný"pokus.Jen přikývnu a Shirokiho svážu chakrovým poutem.Vypadá celkem sympaticky.Mladý,černovlasý s hnědýma očima a usměvavou tváří.Když jsme konečně odešli z úřadu venku už se stmívalo.Kousek od vesnice jsme rozdělali oheň a stany.,,Večer bude asi pršet!"zahrál se Rock Lee na rosničku.Totálně jsem se skácel k zemi.potom jsme chvíli kecali u ohně.Pak jsme se unaveně přeplazili do stanů.od Kageho jsme vyfasovali ještě jeden,takže Gai spal s Leem a Shirokim a já s TenTen.po pár minutách co jsem se zahrabal do spacáku začlo pršet.Kapky bušily na stan.nebyl to žádný jarní deštík ale pořádnej slejvák.Za chvíli dokonce začly lítat blesky.Po každé když uhodil hrom tak sebou TenTen škubla.,,Ty se bojíš,když je bouřka?"TenTen nesměle kývne.,,Neboj,tady se ti nemůže nic stát!"řekl jsem a chytil jsem jí za ruku.Tím se trošku uklidnila.Snažil jsem se usnout ale klepal jsem se jako ratlík.Venku se pořádně ochladilo a naše tenké spacáky na to prostě nestačily.TenTen na tom byla podobně.přemýšlel jsem jak vzniká teplo a když mě napadlo tření,tak jsem to radši zavrhl.,,T-T-To je k-kosa!"vykoktal jsem.,,Má-ám n-nápad!"řekla nadějně TenTen.Vzala oba spacáky a rozepla je.Potom nás tím zakryla a pořádně se na mě namáčkla.,,Tak co lepší?"zeptala se mě.Kývl jsem.Navíc jsem sev tu chvíli nezmohl.byl jsem z toho totálně vedle.Ale bylo mi pěkně teploučko,ale spíš zevnitř než zvenčí.Chvilinku jsme si povídali a pak usnula.Mě to zase nějak nešlo.po dvou hodinách snažení jsem konečně odešel do říše snů.Zdál se mi nějaký hnusný sen.Ráno jsem se probudil zpocený až na zadku.TenTen už se na mě dívala svýma čokoládovýma očima.,,Měl jsi špatné sny?"zeptala se mě starostlivě.,,Jo,naštěstí jen sny!"řekl jsem a políbil ji na tvář.Jí to zřejmě nestačilo,protože natočila hlavu tak abych jí políbil na rty.,,takhle je to lepší!"řekla vášnivě.Za chvíli už jsme se líbali v leže.Já jsem ale nějakým neopatrným pohybem podrazil hlavní tyčku,co držela stan v normálním tvaru.tyčka spadla a celej stan se nám zřítil na hlavu.Nejdřív vylezla ona a pak jsem se snažil vymotat já.Bylo to trošičku složité ale nakonec se mi to povedlo.Vstal jsem a jako velký machr jsem si začal oprašovat jkalhoty.Udělal jsem krok a natáhl jsem se.O jednu nohu jsem měl totiž zaháčený provaz který byl druhým koncem přivázený ke kolíku v zemni.TenTen se mi zasmála a podala mi rukuKdyž jsem se dostal na nohy vyletěl z lesa Lee s košíkem plným borůvek.Měl fialový xicht a vypadal jako chodící zombie.Pět metrů za ním se zjevil stejně vypadající Gai.To už jsme se y TenTen váleli po zemi.Shiroki uvázaný ke stomu měl taky velký výtlem.Gai se naštval a nařídil nám okamžité sbalení věcí,stanů a odchod.Šlapali jsme asi pět hodin v kuse a Gai byl stále akční.Zajímalo by mě kde bere tolik energie.Vždyť už je to starší chlap.A že by byl jak tyčk to se taky říct nedá.Když už jsme šli půl dne,Gai dal pauzu.Sedl jsem si na pařez a trošku vydechnul.Pak jsem se přesunul za TenTen kecající s Shirokim.Když nás to tam přestalo bavit,šli jsme se projít.Ruku v ruce jsme prošli louku a pak se zase vrátili.Oba jsme byli utahaní a tak jsme si lehli do trávy.Opodál stál Rock Lee a čuměl do dálky.TenTen si na mě lehla.Rock Lee se v tu chvíli otočil a úplně mě zpražil pohledem.Nechápal jsem proč.TenTen mě pohladila po tváři.V tu chvíli Lee vyraplil a vydal se našim směrem.,,neji můžu s tebou mluvit?"řekl hnusně a čekal než vstanu.,,Jo!"řeknu nechápavě.Odejdeme kousek dál od všech.Celou cestu se na mě zhnuseně dívá.Když dojdeme na louku zastaví a čeká až ho dojdu.Stojí ke mě zády.,,Tak co chceš?"zeptám se.,,Ty se ještě ptáš?"řekl a podíval sena mě.Jde na něm vidět čistá nenávist.Jakto?Vždyť jsme se vždycky bavili jako bratři.Co se stalo že se to změnilo.,,Víš Neji ty máš všechno.Máš vrozené schopnosti klanu Hyuuga,ani nevíš jak moc jsem ti Byakugan vždycky záviděl.Ty jsi ale řešil takové blbosti jako je hlavní a vedlejší rodina.Nikdy sis nevážil toho cos měl.Pohrdal jsi mojí pílí.Ty totiž nechápeš že někteří na sobě musí pracovat aby byli dobří.Vždycky jsi mi ukazoval že jsi lepší,při každé příležitosti.Když jsem se s tím smířil,tak jsi mi sebral zase něco jiného!",,Co to meleš!"zařvu na něj.Vždyť on mluví úplně z cesty.,,Já nemelu!"ohradí se Lee.,,Víš Neji,zase jsi mi všechnio vyfoukl!Celý život na sobě dřu abych tě porazil,ale o co já se snažím roky ty máš v tu chvíli co si na to vzpomeneš!",,O čem to mluvíš?",,O TenTen!"zaječí na mě a postaví se do pozice která hovoří za vše.,,Vyzívám tě na souboj!"řekne mi.,,Chci tě jednou pro vždy porazit!",,já s tebou bojovat nechci!"řeknu v klidu a otočím se.V tu chvíli dostanu do zad pořádný kopanec.,,vole co blbneš!"zařvu na něho.,,Já neblbnu!To si si zblbnul TenTen!",,Já?"vykulím oči.,,Jo!"vyštěkne a já se musím bránit jeho útokům.Za chvíli už nedaleko stála TenTen a všechno sledovala.jeden proti jednomu.Tohle bude těžký souboj.On sice nemá schopnosti ale má takový vztek který nahradí i Kekkei Genkai.Bojuje se o srdce jedné dívky.Jeden ji miluje a ten druhý ji chce pro sebe.Složité rozhodování.,,tenTen tě stejně nebude milovat!"zařvu na něj.To ho naštve natolik že začne otevírat brány chakry.Teď už vím že je zle.Podívám se na TenTen.je vyděšená k smrti.Dívá se na mě se slzami v očích.,,Ne!Nechte toho!"zařve najednou.,,nechci ať se vám něco stane kvůli mě!"vzlykne a vrhne se přede mě.Obejme mě.,,Lee nech ho!"zaprosí potichu.Ten se jen pohrdavě ušklíbne.,,Uhni!"řekne a odhodí tenTen.Je mu úplně jedno že se skoro zabije.,,nenechám tě,dokud tě neporazím!"
byli jsem dio toho boje tak zažraní,že jsme vůbec nevnímali děj kolem.Kdyby jsme tenkrát nebyli tak zaujatí,možná by všechno bylo jinak.Objevili se totiž Akatsuki.Spíš Deidara, Itachi a Kisame.Vrhli se na Gaie a TenTen.byla to přesila.Hnědovlasá dívka byla zraněná.já jsem ale viděl jen svého soupeře.Rány kolem šli slyšet kilometry daleko ale já je nevnímal.Až po chvíli mě něco donutilo se podívat jinam než na Leeho.Když jsem uviděl černý plášť s červenýma mráčkama věděl jsem že máme problém a to dost velký.Zahlédl jsem jak se Kisama rozpřahá svou ohyzdnou katanou na TenTen.,,Pozor!"zařval jsem na poslední chvíli a hodil po něm shuriken.Naštěstí to TenTen uslyšela a uskočila.Dokonce i Lee si všiml že všechno není v nejlepším pořádku a otočil se.Akatsuki tušili že už nejsou ve výhodě a tak se snažili zmizet.Bohužel sebou vzali i TenTen.,,tenTen!"zařval jsem za ní zoufale.Promnu si oči a doufám že se mi to jen zdálo.Ne je to pravda.Myslel jsem si že zešílím.Gai se válel po zemi s velou ránou na zádech.,,Sensei Akatsuki unesli TenTen!"zařval jsem na něj.Sensei jen s námahou otevřel oči a zase je zavřel.Rock lee si ho naložil na záda a rozběhl se do nemocnice.Já jsem se vydal po stopách Akatsuki.Byl jsem rozklepaný,jak moc jsem se o ní bál..Byla první a taky poslední kterou jsem kdy moloval.Hledal jsem až do noci,nenašel.Vrátil jsem se do Konohy a hned ráno vyrazil s početnou skupinkou ANBU.Prohledávali jsme kousek po kousku.Akatsuki jsou bohužel profesionálové a nedávají o své přítomnosti nijak vědět.,,Neji-san,už je pozdě měli bychom jít!"upozornil mně jeden člen skupiny.Podíval jsem se na něj se slzami v očích.,,Nikam nepůjdeme!A nebo vy si třeba k čertu táhněte ale já tu zůstanu!"zařvu na něj.,,Promiňte Neji-san!"omluví se ANBU.,,Ne to je v pořádku!"uvědomím si své vylívání nervů na člověkovi který za to vůbec nemůže.,,Miloval jsi někdy?"zeptám se ho najednou.,,Ne!"odpoví mi rázně,,My v Anbu nemáme city!"řekne mi.,,V tuhle chvíli bych je taky nechtěl mít!"povzdechnu si.,,City jsou důležité,vím že to ode mě zní blbě,ale je to pravda.Člověk jako já je jen poloviční člověk."zašeptá a já usoudím že má pravdu.To nic nemění na tom že když Akatsuki unesli TenTen tak mě to zlomilo.Cítím obrovský balvan na prsou.Když se zas po navydařeném pátrání vrátím domů a sednu si do otevřeného okna,vidím její hnědé oči.Kolikrát jdu po ulici a myslím si že ji vidím a když tomu člověku poklepu na rameno zjistím že je to někdo úplně jiný.Hledal jsem ji dny,měsíce,roky.Ani jediná stopa.Každým dnem jsem byl zoufalejší.Každou noc se mi o ní zdálo a to mi dávalo sílu jít další den hledat.Už je to přesně pět let co jsem ji viděl naposled!"Hlesnu a podívám se do dálky,,Stále věřím že ji najdu!"Kia se na mě podívá a v očích se jí lesknou slzy.,,To je ták romantické!"řekne nakonec.Hiaki protočí oči a zasměje se.,,no tak do práce!"zavelíma děcka se rozprchnou trénovat.dneska mám zase chuť jít hledat.Hledám vlastně každý den.Za světla vždycky spořádaný sensei a za tmy vyrážím.Ráno jsem vždycky nevyspalý.Dokonce i Hokage o mě měla starost,ale odbyl jsem ji.teda spíš poslal do určitých míst.Mno co,řekla mi že bych se měl smířit s tím že je mrtvá.Ne já vím že to není pravda.Cítím to.Pro dnešek končím trénik.Jdu si sednou na mé i TenTenino oblíbené místo.Slunce teprve zapadá.To ještě není moje doba.Musím počkat až bude úplně tma.Vzpomínky na poslední polibky mě dohánějí.byly sladké jako med.Když si to vybavím tak stuhnu.,,Na co mi je to,že jsem uznávaný sensei,na co je mi to že jsem oblíbený,na co je mi to že jsem Hyuuga,na co mi to proboha je když nemůžu být s tebou!"vzlyknu,,Vzdal bych se všeho kdybys tu mohla být se mnou!"Poslední paprsek mi osvětlí tvář a pak zmizí v nedohlednu.Svět kolem se ponoří do naprosté tmy.Kašlu na všechny blbé zásady shinohiho a nechám slzy po obličeji volně stékat.Něco zarachotí.Kroky a hodně blízko.Nemám sílu se na toho člověka ani otočit.Jestli mě chce zabít,tak ať mě zabije.Vždyť by to pro mne bylo vysvobození.Ta osoba našlapuje velmi lehce-nejspíš to bude žena.V tu chvíli zpozorním.Rychle se otočím.Hnědé vlasy-to je první co uvidím.Ta žena je mi velmi povědomá.Má sice pár let navíc ale jsem si úplně jistý že je to ona.,,TenTen!"zaječím a nadšeně ji obejmu.Po tvářích se mi začnou koulet slzy jako hrachy.Tentokrát to ale už není ze smutku ale z naprostého štěstí.Na tuhle chvíli jsem čekal celých pět let.,,Neji miluji tě!"pošeptá mi nežně do ucha.,,Jakto že si tady!"řeknu a prohlédnu si ji.Stále krásná jako před lety.,,Utekla jsem jim,ale to je jedno,hlavně že už jsem s tebou!",,Už nikdy tě nenechám nikam odejít chápeš?"řeknu jí dojatě.Kývne a začne mě vášnivě líbat.Po pěti letech jsem konečně rád že žiju.Konečně mám zpátky svou lásku.
I když tě osud jakkoli zkouší,nikdy tomu nesmíš podlehnout,nikdy se nevzdávej a když tě něco srazí na kolena tak zase vstaň,na konci tunelu je přece vždycky světlo,....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře jsou uzavřeny.