Splněné přání! - 3

20. června 2008 v 13:34 | hin-chan
no po hooodně dlouhé době je tu pokraování naší společné povídky s Kieko! Ten to díl napsala právě ona tak doufám, že se bude líbit! =)

*Pokud je to pravda, to že jsme v Konoze, tak to znamená, ž emůžu narazit i na...*Prohnalo se mi hlavou. Myšlenka na kluka mých snů.
,,Ty pako! Pusť nás!" Křičela Zuzka. ,
,Nemáš dělat machra." Odpovím ji s ledovým klidem.
,,Nepustíš je?" Zeptal se trochu s obavami i Naruto. Jen sem se mile otočila a pronesla
,,Však oni už jsou zvyklé." To Narutovi stačilo a s radostí schválil moje počínání.
,,Já ti dám zvyklé! Počkej až nebudu tak grogy! To ti rozlámu všechny kosti v těle!" Křičela svoje Bára.
,,Echm?" Znervozněl Naruto.
,,Jen si věří. Ona si moc dobře pamatuje, jak jsem ji minule zakroutila krkem." Usmála jsem se a pokračovala v cestě. Naruto logicky ustoupil o krok do strany. Kdo ví, jestli to bylo kvůli mě nebo těm dvěma na zemi.
,,Jsme tady." Zastavil se Naruto a ukázal na budovu. Přikývla jsem a a pomalu vstoupili do postranní chodby. Naruto mě vedl ( a ty dvě jsem vedla já) všemnožnýma uličkama a schodech. Nakone cjsme přece jen dorazili ke kenceláři Hokage.
,,Chovejte se slušně." Poradil nám Naruto. ,
,My? My ani jinak nemůžem."Odpověděla jsem mu na to a pustila svoje drahocenné a značně špinavé kamarádky. Ty se postavily do pozice, že vypadali jako Bohyně pomsty.To Naruto zaklepal na dveře a po vyzván,,dále" jsem bleskově vstoupila do kanceláře.
,,Já vám garantuju...že ji to bude bolet."Prokřupla si prsty Zuzka a v očích se jí obejvili zlověstné plamínky.
,,Naruto?"Zašeptala jsem nenápadně. Kývl na znamení, že mě poslouchá.
,,Existují Akatsuki?"Zeptala jsem se stejně hlasitě jako na předchozí otázku. Naruto zkameněl. Chvíli na mě bezcílně hleděl, ale nakonec přeci jen přikývl. ,
,JOOO"Vykřikla jsem jsem s americkým úsměvem. ,
,Kláro..." Zašeptal Naruto zděšeně.
,,Chtěla jsem říct...tak to je problém." Vymluvila jsem se. Naruto na mě ale nepřestal hledět. ,,Takže."Vzala si pozornost Tsunade.
,,Asi chcete vědět, proč jste tady."Řekla narovinu. Všichni unsimo přikývli. Tsunade se zvedla ze židle a mimoděk mě propálila pohledem. *Takže mě slyšela?*Pomyslela jsem si, ael dál jsem tomu nevěnovala pozornost. Přistoupila k jednomu stolku, na kterém ležela velká kniha. Zvedla ji a otevřela.
,,Tady to je."Usmála se po chvilce listování. Tsunade se nadechla a dala se do čtení.
,,Když kamarádí žena se ženou,
časem to stejně k hádkám doženou,
jedna prý tu druhou zradí,
dlouho se pak nekamarádí.

Ztratit kamarádku, těžko říct,
zda je to horší, než ztratit kamaráda,
já věřila jsem jí a měla hodně ráda,
nevím, co už napsat víc.

Přátelství je jako sníh,
jak přijde a napadne,
hned zase odejde, opadne
a ze rtů mizí smích.

Bolí to stejně jako láska,
i z této bolesti, se Vám udělá vráska.
Je to také šrám na srdci,
kdy převládne smutek, hořkost a není pomoci.

Ale jak se říká, čas nám ukáže,
co všechno se může a dá změnit,
vždyť spousty věcí dokáže,
bolest a trápení ve štěstí proměnit.

Jen tu délku nikdo neovlivní,
zřejmě podle toho, nakolik jsme vinní... "
TSunade dokončila svoje čtení a pomalu odložila knížku. Bára nadšeně vyskočila ze židle a začala tam tleskat, jak opravdový fanoušek.
,,Báro...sedni!" Zasyčela Zuzka. Bára se rozhlédla všude kolem, ale když viděla, že tleskala jenom ona, nasadil uražený usměv, posadila se a naštvaně hleděla z okna.
,,Co to znamená?" Zeptala jsem se po chvilce. Při sledování tohoto divadla, bych mohla mít u spánku tu modrou kapičku, co mají v anime.
,,Že..."Začala Tsunade a posadila se za svůj stůl.
,,Jste nám přišly pomoc ve válce ninjů a že,..." Oddychla.
,,Jedna z vás zradí."Dokončila.
Vyděšeně jsem na ni hleděla. *Zradí? Jedna z nás? Z našeho trojlístku? Vždyť jsme nerozlučné."Pomyslela jsem si a pořád tomu nemohla uvěřit.
,,Žádná z nás nezradí...to nejde." Vydechla po chvíli Zuzka. Tsunade smutně přikývla.
,,Bohužel...je to tak. Věštby mocné kněžky se vyplnily. Nebyla jediná věštba, se kterou by se mílila. A bohužel...tuhle věštbu měla pětkrát.Pětkrát...takže tak či tak...stane se to."
Domluvila Tsunade. Její pohle dpropaloval jednu po druhé. Ale proč se mi zdálo, že...že na pár sekund...se při pohledu na mě...zdržela déle
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.