Pouštní růže - 4

19. června 2008 v 14:16 | hin-chan |  Pouštní růže
Tak je tu 4 díl! Psala ho Majka. Měla trochu myzernou náladu ale doufám, že vaše pozitvní komentáře ji trochu povzbudí!!! Jinak podle mě je to naprosto užasný!! x)

"Ahoj Sakuro, už je ti lépe?"zeptal se Sasuke plný obav o její zdraví.
"Jo, jo, ale kdo jste vy? Já vás vůbec naznám"řekla a aby toho nebylo dost, dala hlavu na stanu.
"Ty si na nás nepamatuješ? Ani na Naruta-kun ne?" Hinata byla dost zmatená. Nevěděla, jestli Sakura jenom nežertuje, nebo ta myslí vážně, ale jeden pohled jí stačil, aby to poznala.
"Na Naruta? Jo na toho si vzpomínám. Trochu." Sakura si pamatovala jen jeho jméno a pěst plnou síly, vždy mířenou na jeho tvář. Tvář. Ano tvář. I tu si pamatovala, ale nic víc. Místo toho ji rozbolela hlava, jak se snažila rozpomenout si na vše, co zapomněla. Chytla se za hlavu a zaúpěla bolestí. Hinata, Sasuke i Gaara se k ní hned vrhli. Kazekage tam byl hned, ale mladá Huga se srazila se stejně starým Uchihou.
"Auu!" vykřikly oba naráz a spadli na zem. Jakmile se jejich pohledy střetli, začali se smát.
Mezitím Gaara kontroloval Sakuru, ale moc mu to nešlo. Přeci jen nebyl medik ninja ale Kazekage Písečné vesnice. Po chvíli to raději nechal na Sakuře a na to se jí zeptal:
"Sakuro co ti je?" byla to docela hloupá otázka, ale ta teď Gaarovi v hlavě neležela. Byla to ta věc před tím.
"Panebože, já ji líbal! A asi by ani u líbání dlouho nezůstalo a pokračovalo by to dál, kdyby nezaklepali na dveře. Bylo to dobře nebo špatně, že jsem jí líbal??" Ptal se Gaara sám sebe a byl ještě zmatenější než před tím. Nevěděl co se to sním děje, ani nevěděl jestli by v tom měl pokračovat. Stále více propadal zmatenosti, ale na povrchu byl smrtelně klidný.
"Nic mi není, jen mě trochu bolí hlava, Gaaro-kun."řekla Sakura a usmála se na něj sladkým úsměvem. Dokonce přidala k jeho oslovení i koncovku -kun! Tohle už nemohl vydržet. Musel ven na vzduch. Naštěstí v tu chvíli přišla sestřička, jinak by to nejspíš nevydržel.
"Omlouvám se, ale pacientka potřebuje klid. Můžete klidně přijít zítra." Oznámila jim a místnost se pomalu vyprazdňovala. Nakonec tam již zůstal jen Gaara. Ve dveřích se zastavil a ještě řekl:
"Brzy tě přijdu navštívit" a potom dveře zavřel. Sakura zůstala v pokoji sama.
Venku před nemocnicí
"A co vlastně Sakuře-san je? Ptal se nedočkavý Lee.
"Trpí amnésií." Oznámil mu Jinchuuriki a všichni se na něj nechápavě podívali.
Tak proto si nás nepamatuje" ozval se po chvíli Sasuke. Gaara jen přikývl. V tu chvíli všichni sklopili hlavu.
"A je to trvalé nebo dočasné?" pípla nesměle Hinata.
"Nevím, ale snad jen dočasné." Odpověděl Kazakege.
Pomalu se začali rozcházet, až tam zbyl jen Gaara. Měl ještě nějaké papírování, ale nechtěl do kanceláře strávit několik dalších hodin nudným podepisováním ještě nudnějších papírů. Navíc pořád musel myslet ne to co se stalo se Sakurou. Nevěděl, co k ní cítit. Byl sám a k tomu nic podobného nikdy necítil, nevěděl co má dělat. Byl na tom podobně jako Sai, když se učil citům. Ale Sai měl jednu výhodu. Pomáhal mu v tom Naruto. Gaara se pousmál. Věděl, že by to Naruta hodně vytočilo, kdyby zjistil, že má dalšího soupeře o Sakuřiné city. Jsem vůbec něco jako soupeř, nebo to bylo jen chvilkové pomatení smyslů? Nejspíš asi ano. Ano, bylo to jen pomatení smyslů. Sakura o mě určitě ani neuvažovala jako o svém klukovi. Ano, tak to je a tak to asi taky bude. Navíc už od academie byla zamilovaná do Sasukeho, tak proč by do něj nebyla zamilovaná i teď? Takovéhle a podobné myšlenky se mu honili hlavou, a ani nevěděl, že kousek od něj v nemocnici myslí jedna překrásná dívka na to samé.
V nemocničním pokoji
"Ty červené vlasy….. přestaň na něj myslet Sakuro! On tu má určitě nějakou dívku se kterou chodí! Ty ho vůbec nezajímáš! Byl to jen úlet nic víc." Okřikovala se v duchu.
"Ale ty jeho překrásné zelené oči… dost! On o mě určitě zájem nemá….i když proč by mě teda líbal??" Sakura byla strašně zmatená, nevěděla co si má myslet. "A nelíbala jsem já náhodou jeho?" pomalu se zvedla a zamířila k umyvadlu.
"Jsem do něj zamilovaná? Ale vždyť miluji Sasukeho-kun. Miluji? V academii ano ale teď? Tolik otázek a žádná odpověď." Stále na něj musela myslet. Když došla k umyvadlu, opláchla si obličej studenou vodou, avšak její myšlenky jí neopouštěly. Poté, co vypnula vodu přešla k velkému oknu. V Písečné mají většinou malá okna, ale v některých místnostech, jako je třeba kancelář Kazekageho, nebo některé z nemocničních pokojů se najdou i velká, podlouhlá okna. Jedno bylo i zde. Sakura jej otevřela a nechala se ovanout studeným, nočním vánkem. Ale stále na to musela myslet. Nemohla spát, nevěděla co dělat, tak prostě stála u okna a nechala na sebe pouštět chladný vítr. V tom se, ale v jejím zorném poli objevilo něco zvláštního, skoro až nebezpečného a rychle se to k ní blížilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.